Zamilovanost se pozná nejen podle toho, že jeden nepoznává nedostatky na druhém, ale že i sám sebe nepoznává.“
(Giacomo Casanova)
Městečko Vrsar si oblíbil i Giacomo Girolamo Casanova (1725 – 1798), italský básník, spisovatel a dramatik, hudebník, divadelní ředitel, obchodník a diplomat, který po sobě zanechal všestranné literární dílo psané převážně ve francouzštině, zčásti v němčině a italštině.
Casanova byl mimořádně vzdělaným člověkem s encyklopedickými znalostmi, vystudoval práva na padovské univerzitě a získal i nižší kněžské svěcení. Patřil mezi největší spisovatele 18. století, psal historická pojednání, romány, pamflety a eseje. Byl hrdinou a zároveň obětí své epochy – věku rozvoje věd, techniky a filozofie. Byl také svobodným zednářem a kvůli propagaci zednářství byl v rodných Benátkách uvězněn.
Přes svoji vzdělanost a všestrannost je však především známý jako dobrodruh a muž, jehož jméno je synonymem pro svůdce. Této pověsti se těší především zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla, „Historie mého života“, v němž bez zábran popisuje svá četná milostná dobrodružství. Díky jeho upřímnosti a otevřenosti s jakou hovořil o ženách a dívkách svého srdce, získal pověst bezuzdného a nemorálního svůdníka.
Legendárnímu světákovi prošlo údajně náručí 132 žen. Své milenky však nezraňoval, nepůsobil jim trýzeň, jeho svádění nebylo hrubé, byl odpůrcem jakékoli brutality při dobývání žen. Když se setkal s odporem té, o niž usiloval, přerušil veškeré své úsilí a odešel. Oplýval schopností galantního svádění, když se řídil imperativem, že "bez hovoru je potěšení z lásky přinejmenším o dvě třetiny menší". City se však podle něho nemají dávat najevo přímo, nýbrž jemným náznakem, přičemž mají srdce ženy obměkčit drobné dárky a rafinované lichotky. Mnohé jeho lásky byly sice dočasné, ale vždy upřímné a naplno prožité, ať už šlo o kurtizánu, chudou dívku, šlechtičnu nebo jeptišku. Jakmile však prvotní zamilování, vzrušení a žár začíná vyprchávat, dobrodružství a aroma hazardu jsou pryč, Casanova se vzdaluje s omluvou, že je krásy milované ženy a jejího dobra nehodný, a scénu opouští s tím, že někdejší ženě svého srdce za sebe vyhledá ctihodného partnera jako náhradu.
Giacomo Casanova byl člověkem, který byl vždy sám sebou, přičemž není jisté, čím byl více, zda milovníkem, dobrodruhem, všestranným myslitelem nebo spisovatelem.
Casanova navštívil Vrsar celkem dvakrát a na jeho zdejší pobyt upomíná pamětní deska umístěná na starobylém náměstí. Na jeho počest se ve Vrsaru každoročně koná oblíbený Casanovafest, který je připomínkou jeho návštěv města. Součástí slavnosti jsou také koncerty, výstavy, literární večery, promítání filmů nebo zábavné soutěže.
Giacomo Casanova procestoval celou Evropu. Svoji dobrodružnou životní pouť ukončil jako knihovník na valdštejnském zámku v Duchcově (Česká republika), kde je také pochován.
